Definice tvaru obrobku

•   Základem pro definování řezu jsou rovinné křivky. Program umožňuje přejímat grafická data z CAD systémů ve formátech DXF a IGES. Kromě toho je možno tvar obrobku konstruovat ve vlastním jednoduchém a intuitivním grafickém editoru. Jeho filosofie je založena na využití podkladové konstrukční geometrie a následném vytvoření obrysového tvaru jako souvislé křivky složené z úseček, oblouků a Bezierových křivek. Program nabízí dvě roviny umístěné na spodní a horní ploše obráběného materiálu. V případě potřeby je možno nadefinovat s nimi rovnoběžné referenční roviny o libovolné souřadnici Z.
•   Rovinné křivky je možno použít pro dvouosé řezání nebo pro čtyřosé řezání s konstantním úkosem.
•   Prostorové tvary pro obecné čtyřosé řezání se vytváří ve speciálním 3D editoru. Zde se z rovinných křivek konstruuje prostorové těleso, jehož stěny jsou tvořeny přímkovými plochami.
•   Geometrické elementy vytvořené editorem si zachovávají své geometrické vlastnosti a je možno je snadným způsobem editovat, takže není problém změnit poloměr zaoblení, či úhel náklonu tak, aby si zbytek konstrukce zachoval své původní vlastnosti, např. tečnou, či kolmou návaznost, rovnoběžnost a podobně. Vytvořený tvar je možno opatřit jednoduchým způsobem kótami, které jsou asociativní, to znamená, že po jakékoliv změně geometrických elementů kóta vždy zobrazuje aktuální rozměr okótované veličiny. Každá změna geometrických dat se okamžitě automaticky promítne do celého postupového listu včetně přepočítání drah nástroje, popřípadě výsledného NC programu.

Křivky definované uživatelským makrem:

•   Grafický editor může pracovat s rovinnými křivkami sestrojenými pomocí uživatelských maker, což umožňuje pracovat se složitými křivkami jako je např. profil ozubeného kola apod.
•   Kromě rovin rovnoběžných s osami X a Y je možno přidat obecně položenou rovinu. V ní definované tvary se pak používají při řezání šikmých děr.